Sunday, September 5, 2010

Více jak 1/2 mých čtenářů je v Texasu

Před čtrnácti dny jsme se společně s Markétkou setkali s Tomášem a Matějem v Austinu. Kluci přijeli od východu a my jsme přijeli od západu, abychom si dali pivo. Stejně tak jsme to dělali na koleji a tak jsme se sešli v Texasu. Překvapivě to byla skoro jednodušší domluva než v Praze.

Tento týden se za mnou vypravili šťastní výherci soutěže o výlet po západním Texasu. Z řad svých čtenářů jsem vylosoval dva cestovatele, kteří mohou poznat Texas na vlastní kůži.

Shodou okolností vyhrála sestřička Radka a taťka. Program je tak vysilující, že ani nestačím psát blog pravidelně. Létáli jsme letadélky, jezdili traktorem, sklízeli jsme víno a vařili snídani pro sto lidí a další povedené kousky. Ještě se k nám přidá mamka budeme kompletní na cestu po USA.

Z posledních dvou týdnů přidávám fotky a děkuji Vám za čtení tohoto blogu. Psal jsem pro Vás rád, ale ještě raději Vám to všechno řeknu osobně až přijedu v říjnu domů

Váš Honza

Sunday, August 22, 2010

Markétka je v Texasu


Ahoj,

podařilo se mi vysušit notebook bez následků a mohu se s Vámi podělit o nejnovější zážitky.

V pátek do Texasu přijela Markétka, kamarádka z ISC, která bude studovat na Texas Tech University. Vyzvedl jsem ji, přivezl do Plains a zasvěcoval jsem Markétku do tajů západního Texasu. V sobotu jsme měli White trash party, což znamená, že všichni musí přijít jak nejhůř a nejdivněji se běloši umí obléct. Věděl jsem, že ponožky v sandálech budou fungovat a jen jsem si navíc přistřihnul triko.

Amíci mě a Markétku chtěli zasvětit do tajemného lovení nočních ptáků Bekasiny Otavní - Snipe hunting. V noci jsme jeli autem do polí a v kruhu obstoupili pole. Měli jsme si dřepnout a papírový pytlík přiložit k zemi, aby do něj mohl vlézt pták. Důvodem proč by měl pták vlézt do pytlíku jsou zvuky, které se z pytlíku ozývají, když na něj škrábete prstem.

Samozřejmě to byla blbost a my jsme s Markétkou zůstali v polích sami. Naštěstí nás po půl hodině vyzvedli a hezky jsme si společně užili vyvedený vtip.

Monday, August 16, 2010

Sušení

Polil jsem si laptop a suším ho. Jestli se to podaří, dočkáte se dalšího příspěvku.

Sunday, August 8, 2010

Rodeo v Plains

Od čtvrtku do soboty bylo v Plains rodeo. Tradiční letní slavnosti kovbojů a farmářů. Jezdilo se na koních, býcích a ovcích a chytala se telata do lasa. Součástí proramu byl i průvod alegorických vozů, oběd celého města v parku a večerní tancovačka při country muzice. Shodou okolností jsem se stal nejznámějším kameramanem celého rodea.

V průvodu totiž dvě malé holčičky přejeli v dětském autíčku jinou holčičku a já jsem to shodou okolností celé natočil. Během dne se v městečku rozkřiklo, že během průvodu někoho přejelo auto a lidem jsem musel ukazovat video jak to ve skutečnosti bylo. Naštěstí se nepozorné chodkyni a řidičce nic nestalo a dokonce se ani nebrečelo.















Monday, August 2, 2010

Kempování


Pokud jste navštívili můj blog v průběhu týdne, jistě vás zaujala má zmínka o skunkovi.

Tedy ve čtvrtek ráno ve 2:45 mě probudil zápach, který jsem po minulé zkušenosti identifikoval jako skunka. Psi, které máme v domě se potkali se skunkem, a protože jeden z nich je retardovaný, nepamatoval si kdo je v tomto souboji jasný vítěz.

Pes se ihned po zásahu páchnoucím výměškem rozhodl utíkat za páníčkem do ložnice a během toho si otíral postříkanou hlavu o koberec v celém domě. Zápach byl tak intenzivní, že mě probudil přes dvoje dveře až jsem musel utéct do práce.

V práci jsem si vzal nové triko a trenky, které používám v posilovně a nikdy neopustily auto. Umyl jsem si vlasy a ruce. Přesto kolegové poznali co se stalo, museli větrat celý den kancelář, i když jsem v ní nebyl a jedna paní mi přinesla parfém od manžela. Podotýkám, že jsem na psi ani nesáhl. Smradlavé výměšky se totiž přichytili na mých sandálech, které jsem musel umýt savem.

Ve čtvrtek jsem měl v plánu odjet s Jeffem, Paige a Nolanem kempovat ke Guadalupe river. Cesta trvá asi osm hodin, ale nechtěli mě pustit do auta. Musel jsem se u nich dvakrát osprchovat a mezitím mi vyprali všechny věci, které jsem měl na sobě. V New Braunfels, městečko kterým protéká řeka Guadalupe, jsem si koupil nové kalhoty a triko. Tím byl problém se skunkem dočasně odstraněn.

Na řece Guadalupe jsme byli tři noci a sjížděli jsme ji na nafouknutých duších a já na kajaku, protože sedět v kruhu a nehýbat se je nuda. Situace byla podobná jako když jsem byl na Guadalupe river před dvěma roky. Jen jsem se tentokrát tolik nespálil. Můžete si přečíst starší článek zde.

Jen snad několik postřehů z víkendu. Všechny překvapilo, že jíme ředkvičky syrové. Docela jim chutnali, když jsem je servíroval jako přílohu k sendvičům.


V sobotu jsme šli na večeři a bylo to tak výjimečné místo, že jsme ve frontě čekali dvě hodiny. Asi bych tam podruhé nestál tak dlouho, i když jídlo bylo dobré, ale naprosto mě fascinovalo jak bylo čekání vymakané. Restaurace měla na dvoře, kde se čekalo, lavice a stánek s nápoji a občerstvením, samozřejmě za peníze. Hrála živá hudba, lidé tančili a zpívali a nesmírně si to čekání užívali.

Víkend byl nádherný a trichu jsem si odpočinul. Po návratu do Plains jsem pral všechno prádlo a povlečení a koupil jsem také několik voňavých věcí, abych přebyl zbývající pach.

Thursday, July 29, 2010

Smrad

Je 3:50 rano a ja uz jsem v praci. Proc? Protoze ti blbi psi se zase honili se skunkem a hadejte kdo vyhral?

V baraku se nedalo vydrzet. I veci co mam na sobe smrdi.

Alespon jednou jsem byl v praci prvni.

Monday, July 26, 2010

259, 4, 30, 1., 6, 7:30

Dvě stě padesát devět hodin jsem odpracoval během července. Je to docela nepříjemné porovnám-li to se studiem.

Čtyři byli Korejci, studenti, kteří se přijeli podívat na modifikaci počasí, kterou provádíme v Plains. Přidružil jsem se k nim a během prezentací jsem se dozvěděl mnoho novinek o zasývání mraků a rozhánění krup. Můj přínos byla noční návštěva baru. Druhý den jsme se s Mattem přidali na snídani v Bed & Breakfast, kterou vařil Nolan. Tři čtvrtě kila slaniny na jedné pánvi jsem viděl poprvé.

Třicet minut jsem házel lopatou, protože jsem opět zapadl s autem. Jsou to těžké potvory a já jezdím neustále po písčité zemi.

Viděl jsem prvního škorpióna. Vylezl z pod krabice, ze které jsem předtím vynadaval papír. Nestalo se to venku, ale v kanceláři. Prý to jen trochu bolí a člověk nemusí umřít.

Pro šest lidí jsem v neděli vařil knedlo, vepřo, zelo. Knedlíky jsem do té doby jenom jedl a poznat to z druhé stránky bylo také zajímavé. Ani mi nepraskly, byly dobré, zelí se dá koupit stejné jako u nás a místo bůčku jsem upekl kilo věpřové panenky. Byl také hovězí vývar a půl litru hruškovice.

V sedm třicet jsem dnes musel být na letišti. Byl tzv. Safety meeting - něco jako požární cvičení. Nicméně to byl krásný název pro společnou snídani se všemi lidmi, kteří pracují pro obec v okolí našeho letiště.