Dvě stě padesát devět hodin jsem odpracoval během července. Je to docela nepříjemné porovnám-li to se studiem.
Čtyři byli Korejci, studenti, kteří se přijeli podívat na modifikaci počasí, kterou provádíme v Plains. Přidružil jsem se k nim a během prezentací jsem se dozvěděl mnoho novinek o zasývání mraků a rozhánění krup. Můj přínos byla noční návštěva baru. Druhý den jsme se s Mattem přidali na snídani v Bed & Breakfast, kterou vařil Nolan. Tři čtvrtě kila slaniny na jedné pánvi jsem viděl poprvé.
Třicet minut jsem házel lopatou, protože jsem opět zapadl s autem. Jsou to těžké potvory a já jezdím neustále po písčité zemi.
Viděl jsem prvního škorpióna. Vylezl z pod krabice, ze které jsem předtím vynadaval papír. Nestalo se to venku, ale v kanceláři. Prý to jen trochu bolí a člověk nemusí umřít.
Pro šest lidí jsem v neděli vařil knedlo, vepřo, zelo. Knedlíky jsem do té doby jenom jedl a poznat to z druhé stránky bylo také zajímavé. Ani mi nepraskly, byly dobré, zelí se dá koupit stejné jako u nás a místo bůčku jsem upekl kilo věpřové panenky. Byl také hovězí vývar a půl litru hruškovice.
V sedm třicet jsem dnes musel být na letišti. Byl tzv. Safety meeting - něco jako požární cvičení. Nicméně to byl krásný název pro společnou snídani se všemi lidmi, kteří pracují pro obec v okolí našeho letiště.
No comments:
Post a Comment