Letecký den

Týden utekl jako voda. Třikrát jsem byl v Seminole a dvakrát v Plains. V Plains totiž renovuji laboratoř a celý týden jsem čekal až mi přijde vybavení na provádění rozborů jakosti pitné vody. V pátek jsem se konečně dočkal a můj mini projekt za $4,000 je více méně v provozu. Čeká mě tedy asi sto rozborů pitné vody.

Tentokrát jsem měl volnou sobotu a opět jsem spolu s Mattem vyrazil do Lubbocku. Chodili jsem po obchodech a nakupovali ani ne tři hodiny, když jsme se dozvěděli, že se musíme vrátit a letět zasývat mraky. Vzal jsem to jako příležitost a přidal jsem se k posádce dvou pilotů a letěli jsme do mraků.

Vypadá to sice romanticky, ale já se bojím i na kolotoči a věřte mi, že malé letadélko v měnícím se počasí je mnohem horší. Byly běžné letové podmínky a letadélko se normálně propadalo a následně stoupalo o normálních pár metrů, nicméně otisky po mých dlaních jsou na opěrátku sedadla jistě vidět i dnes.

Zajímavé bylo, že jsme nemohli kvůli dešti přistát zpátky v Plains a museli jsme počkat na náhradním letišti v Seminole – cca 50km vzdáleném od Plains. Na letišti nikdo nebyl, ale čekárna s počítačem, televizí a automaty s občerstvením, byla otevřena.

Letecky den

Po půl hodině čekání jsme se dozvěděli, že můžeme letět zpět do Plains. Letové podmínky se těsně před přistáním zhoršili a tak jsme přistávali do deště a větru. V tu chvíli byl můj sedací sval stažený tak, že tvořil jednolitý celek. Všechno ale bylo naprosto normální pro piloty a jen já jsem trochu vyděšený z malých letadélek.
V neděli jsem se uklidnil prací na zahrádce. Máme nové ohniště, uklizený dvorek a zatím dobře rostoucí rajčata. Dokonce jsem smažil řízky a také jsme propadli stolním hrám a teprve těsně před půlnocí jsme dohráli šesti hodinovou partii strategické hry, kde se posouvají vojáčci po mapě světa.

To je prozatím vše – tedy až na to, že nám nefunguje už týden připojení k internetu.

Služební cesta do Memphisu

V úterý jsem dělal šéfovi šoféra, protože jsem byl hotov se svou prací. Vzal mě na oběd a říká, že mě asi ve středu pošle do Memphisu v Tennessee vyzvednout radar. Ještě nevěděl, jestli poletím s ním letadlem, nebo jestli pojedu s Mattem autem. Pak mě poslal do mé druhé práce v Llano Estacado, abych tam byl alespoň půl dne.
V úterý večer jsem zjistil, že jedu autem s Mattem a vyrážíme další den v jednu hodinu odpoledne. Musel jsem tedy do Llano Estacado už v šest ráno, abych alespoň něco stihl udělat.

Memphis, hlavní město Tennessee, je vzdálený od Plains cca 900 mil, tedy 13 hodin jízdy autem, nebo 4,5 hodiny letu malou Cessnou. Jeli jsme vyzvednout radar, který byl zakoupen pro naše další projekty. Starší radar šéf koupil od lokální TV stanice a bylo pro něj levnější poslat dva lidi autem, sám letět firemním letadlem a ještě si radar sundat ze střechy, než to celé chtít po externí firmě. Aby jsme s Mattem řádně reprezentovali firmu, dostali jsme $700 na tři noci v hotelu, tři obědy, dvě večeře, pití a pochutinky. Na benzín jsme měli platební kartu. Je tedy jasné, že jsme reprezentovali opravdu kvalitně. Tolik krevet a steaků jsem neměl snad za celý život jako během uplynulých čtyř dní. Když jsme dojeli v sobotu domů, musel jsem si dát samotný salát, abych neměl otravu masem.

Nemůžu opomenout, že Memphis leží na břehu Mississippi, je známý pro svou bluesovou scénu a Graceland – slavné sídlo Elvise Presleyho. Ve čtvrtek večer jsme samozřejme obhlédli místní kulturu a v téměř každé hospodě byla skvělá kapela.

Samotná demontáž radaru byla peklo, protože bylo 37 stupňů Celsia a 100% vlhkost vzduchu. Radar byl těžký a ještě tam bylo málo místa. Operace se však podařila a radar jsme dovezli přívěsem do Plains.

V neděli jsem během nakupování v Lubbocku promeškal zatím největší bouřku co tu letos byla. Jenom pro představu. Známému farmářovi vítr převrátil a zničil pět zavlažovacích 300 metrových pivot. Každá v ceně přes sto tisíc dolarů. Počasí se tedy vyznamenalo.

Llano Estacado & válka se psy

LLano Estacado je mé druhé pracoviště. Tento týden jsem totiž začal pracovat pro druhý Water District ve městě Seminole jižně od Plains. Jejich "terénní technik" je po operaci srdce a tak za něj zaskakuji. Dojíždím zhruba 40 minut, cestu mi platí a zabere mi to zhruba dva dny v týdnu. Proto mám od těď i pracovní soboty, méně času, ale více peněz a zkušeností.

Psy má u nás v baráku mechanik od letadel. Celý dům je plný chlupů, psího krmiva a na zahradě máme hodně bobečků. Proto jsme společně s Mattem začali pečlivě uklízet a postupně vytlačovat psy z obyváku. Přibližně dvakrát týdně vysáváme koberce mokrým vysavačem a totální pořádek zatím drží ty bestie z dosahu.

V neděli jsem byl na nákupech v Lubbocku. Radka a další nákupů chtivá děvčata by byla u vytržení. Já jsem ale zůstal v klidu a koupil jsem jen nejnutnější věci. Jen pro zajímavost uvedu pár položek. 24 plechovek Pepsi $5, cca 4,30Kč za plechovku, třetinka Plzeňského piva cca 25Kč, ponožky Tommy Hilfiger 30Kč, 2L džusu s dužinou cca 40Kč, elektrický zubní kartáček cca 400Kč.

Cestou domů jsem viděl nádherný západ slunce. Je to tu trochu jiné, protože jsme blíže k rovníku a nadmořská výška je přes tisíc metrů nad mořem. Také terén je rovinatý a tak opravdu vidíte zapadat slunce za horizontem, bouřky jsou vidět na stovky kilometrů daleko a vítr tady duní opravdu hodně.

Největší souběh událostí představoval nedělní večer. Přijel jsem z nákupu po deváté hodině. Měli jsme na návštěvě Nolana, který přinesl láhev vína od jejich známeho vinaře a ještě nám ugriloval hamburgery. Během grilování se ale ozval křik mechanika Michaela. Psi totiž vyprovokovali skunka a ten jim to patřičně vrátil. Byla to má první příležitost v životě cítit zápach tohoto černo-bílého stvoření. Jeden ze psů navíc skočil Michaelovi do postele, a když je sprchoval v malé koupelně, tak to nevydržel jeho žaludek. Zápach roznesla po celém domě klimatizace a bezprostřední zážitek jsme z toho měli všichni. Aby toho nebylo málo, tak Michael dal deku z postele do pračky, ale ta ji ucpala, protáčel se klínový řemen a z pračky se začalo kouřit. Tím byl nedělní večer po pachové stránce naplněn.

Dobrý zpráva na konec. Začali jsme pěstovat rajčata. Zhruba dvacet keříků. Počítáme, že nám jich polovina uhyne horkem, ale snad budeme mít v červenci něco k snědku. Pravda, kdyby jsme si za ty prachy rajčata kupovali každý den kilo, tak je to levnější, ale zase by tu nebyla taková sranda.

Také jsem změnil design blogu, aby byl přehlednější. Pokud máte nějaké výhrady, dejte vědět.

Mějte se.

You've got your own wheels

You've got your own wheels - dostal jsi svá vlastní kola - tak mi to řekl šéf.

Mercury Grand Marquis - 4,6L V8, 220 koňských sil, rok výroby 2002, najeto 57 tis. mil, šest míst k sezení, předešlý vlastník: důchodci takže je auto v perfektním stavu.

První týden za mnou

Uteklo to jako voda a za týden jsem toho stihl docela dost.

Překvapilo mě, že nejsem tolik překvapený. Vrátil jsem se na místo, které dobře znám a tolik se tady toho nezměnilo. Wal-Mart má pořád stejně rozmístěné zboží, v práci jsou stejní lidé a poznávám farmáře, jejich psy a manželky. Dokonce si někteří pamatují i mě.

Náplň práce, tedy převážně testování vzorků vody a lokalizaci nových studní na vodu jsem si pamatoval a skočil jsem rovnou na věc. Většinu dne sedím v autě abych sesbíral vzorky vody a našel nové studny a není divu, že jsem za týden ujel přes tisíc km. Samozřejmě to byly kilometry v pohodlí, protože mám k dispozici úplně nový, luxusně vybavený truck. Každý den pracuji 9-10 hodin a dokonce jsem byl v práci i v sobotu, ale baví mě to a platí se v dolarech :-)

Z dalších významných událostí je třeba zmínit výlet do nejbližšího baru. Je v sousedním státě Nové Mexiko asi 40 km daleko. Western bar vypadá ušmudlaně, ale steaky dělají výborné. Také jsem byl na večeři u velice bohatého farmáře a jeho rodiny. Odhad ceny nemovitosti je na české poměry zhruba 80-100 mil kč. Zážitek to jistě byl a zajímavé bylo, že v tak luxusním sídle se používá plastové nádobí.

Aktuálně je v procesu nákup solidního vozu a za tímto účelem jsme se vypravili s Mattem do Lubbbocku (cca 250 tis. ob., sídlo Texas Tech University). Prošli jsme několik bazarů, projeli asi deset vozidel a zatím přemýšlím co z toho bude. Při příležitosti návštěvy Lubbocku jsme zašli do vinařství na degustaci, kde jsem se ihned seznámil s majitelem vinice z Plains. Nicméně jen pěstují hrozny a prodávají je dál, protože v Plains je prohibice. Každopádně je to důležitý kontakt a na důkaz utužení mu věnuji poslední Becherovku co mám.

Také jsme stihli jít do bazénu. Ne veřejného, ale do soukromého komplexu apartmánů, kde bydlí studenti. V bazénu se pohybovalo asi 50 lidí a asi 500 plechovek piva. Večer jsme zakončili steakem v restauraci s živou hudbou. Určitě se sluší zmínit, že jsem dostal úpal, protože bylo 47 stupňů Celsia a ještě v devět večer bylo 40.

To je pro teto týden vše a mrkněte se na pár fotek.