Smrad

Je 3:50 rano a ja uz jsem v praci. Proc? Protoze ti blbi psi se zase honili se skunkem a hadejte kdo vyhral?

V baraku se nedalo vydrzet. I veci co mam na sobe smrdi.

Alespon jednou jsem byl v praci prvni.

259, 4, 30, 1., 6, 7:30

Dvě stě padesát devět hodin jsem odpracoval během července. Je to docela nepříjemné porovnám-li to se studiem.

Čtyři byli Korejci, studenti, kteří se přijeli podívat na modifikaci počasí, kterou provádíme v Plains. Přidružil jsem se k nim a během prezentací jsem se dozvěděl mnoho novinek o zasývání mraků a rozhánění krup. Můj přínos byla noční návštěva baru. Druhý den jsme se s Mattem přidali na snídani v Bed & Breakfast, kterou vařil Nolan. Tři čtvrtě kila slaniny na jedné pánvi jsem viděl poprvé.

Třicet minut jsem házel lopatou, protože jsem opět zapadl s autem. Jsou to těžké potvory a já jezdím neustále po písčité zemi.

Viděl jsem prvního škorpióna. Vylezl z pod krabice, ze které jsem předtím vynadaval papír. Nestalo se to venku, ale v kanceláři. Prý to jen trochu bolí a člověk nemusí umřít.

Pro šest lidí jsem v neděli vařil knedlo, vepřo, zelo. Knedlíky jsem do té doby jenom jedl a poznat to z druhé stránky bylo také zajímavé. Ani mi nepraskly, byly dobré, zelí se dá koupit stejné jako u nás a místo bůčku jsem upekl kilo věpřové panenky. Byl také hovězí vývar a půl litru hruškovice.

V sedm třicet jsem dnes musel být na letišti. Byl tzv. Safety meeting - něco jako požární cvičení. Nicméně to byl krásný název pro společnou snídani se všemi lidmi, kteří pracují pro obec v okolí našeho letiště.

Děkuji všem, kteří čtete tento blog a zejména za vaše ohlasy. Omlouvám se za zpoždění s tímto článkem, ale včera jsem přišel domů a padnul jsem únavou rovnou do postele.

V pondělí mě Nolan pozval na večeři a byly steaky.Obrázek přiložen pro inspiraci.


Byli jsme opět prozkoumat duny, ale tentokrát jsme na to měli čtyřkolky od jednoho kamarádského farmáře. Když jsme si je šli k němu do stodoly vyzvednout mohli jasme si vybrat asi z deseti různých čtyřkolek. Na mě samozřejmě zbyla ta, která měla vybitou baterku a nešli řadit rychlosti. Vždy jsme museli použít startovací kabely, aby jsme mohli čtyřkolku nastartovat. To se mi vymstilo a motor mi při vyjížďce chcípnul asi půl míle od našeho sezení a musel jsem se pro kluky vrátit pěšky. Bylo čtyřicet stupňů a my jsme byli v poušti. Nijak mi to však neublížilo. Můžete se podívat na video jak jsme jezdili.


Postupně se ze mě stává profesionální laborant. V Seminole se doslechli o mém jedinečném úspěchu s přestavováním laboratoře a chtěli ji také. Proto jsem objednal vybavení i tam a budu velký laborant západního Texasu.

Velice klidný týden

Po perném týdnu jsem se snažil vyhnout všem nevšedním aktivitám a trochu odpočívat. Konečně jsem plně zprovoznil laborku v Plains a dokončil jsem inspekce studní na vodu v Seminole. Nejzajímavější na tom je, že se mi podařilo krásně zašpinit auto od bahna. Celý týden bylo překvapivě zamračeno a pršelo. Za poslední dva týdny napršelo více než průměrně za celý rok. Proto jsou všechny polní cesty rozmáčené a jezdit po nich autem je docela sranda.

V pátek jsem se po práci vypravil do Lubbocku na večeři s kamarády, ale z večeře nakonec sešlo. Podíval jsem se alespoň na campus a do univerzitní knihovny kde jsem pracoval před dvěma lety. Kupodivu tam stále pracuje pár lidí, které znám. V neděli jsme se vypravili na písečné duny. Jsou jenom pár mil vzdálené od našeho domu a celkem lehce přístupné. Já jsem se po nich prošel a ostatní jezdili Jeepem :-)

Také jsem konečně dostal poznávací značku na své auto. Poté co si koupíte auto, tak vám značky přijdou poštou cca do jednoho měsíce. Celkem pěkný servis.

Pokud chcete vidět několik hezkých fotek z Plains, podívejte se na stránky kamarádky Paige a v galerii Nature jsou snímky z Plains.

Přikládám video poukazující na složitost pracovních podmínek. Když sbírám vzorky, musím se potýkat s vodou, dobytkem a ještě větrem. Podotýkám, že když jsem tam vlezl poprvé, přestal foukat vítr.

Velice perný týden

Tento týden byl doslova přeplněn událostmi. Vezmu-li to od konce, dnešek, neděle 4.7. byl den nezávislosti USA. Nolan, syn místního vinaře, nás pozval na rodinnou oslavu. Shodou okolností měla narozeniny i jejich babička a na celou oslavu se přijel podívat nejen široký rodinný kruh, ale každý si pozval i přátele. Párty se odehrávala ve stodole, jedli jsme, pili jsme a bavili jsme se.

Od středy pršelo v jednom kuse až do nedělního rána. Bylo to následkem hurikánu v Mexickém zálivu. Nolana jsme jeli v sobotu v noci vyprošťovat, protože utopil auto na silnici. Byla to zajímavá zkušenost, protože až doteď jsem si nedokázal představit záplavy v naprosto rovinaté krajině. Hned se ukázali jemné prohlubně a korýtka, kterými tekla voda. Nolana jsme nakonec nezachránili ani my s Jeepem Wrangler, který má podvozek skoro tři čtvrtě metru nad zemí. Musel se chudák brodit vodou a domů ho dovezl šerif.

Protože je začátek nového měsíce, objížděl jsem celý okres a odečítal měsíční srážky. V Plains je to jednoduché. Byl jsem hotov za pět hodin, ale v Seminole jsem makal bez pauzy až do desíti večer. Je to krapet větší okres.

V pondělí a v úterý jsem byl zasvěcován do tajů radarové techniky. Přijel osmdesátiletý expert na radary a dávali jsme dohromady tři radary, které připravujeme na budoucí projekty. Svými neobyčejnými výkony se pomalu stávám radarovým technikem, ale překvapilo mě, že jsem se stal také odborníkem na počítače. K obsluze našich starších radarů je potřeba PC s Windows 95 nebo 98 a mým úkolem bylo takový počítač sehnat. V kanceláři jsem našel čtyři staré kusy a doslova jsem sestavil dva funkční. Největší zážitek pro mě byla instalace Windows 95 z disket, které přinesl jeden místní farmář.

Úterý bylo zajímaé ještě z toho důvodu, že jsme si jen tak po práci zaletěli do Lubbocku na dobrý steak. Místní pěstitel bavlny Jeff, Matt a já jsme vzali po práci Jeffovo letadlo a už jsme letěli. Letadlo je téměř nové, pohodlné a moderní. Tento zážitek převážil mé předchozí dojmy a začínám se s letadly kamarádit.

Nemůžu nezmínit mé jedinečné úspěchy během pátečního dne. Protože pršelo, nechtělo se mi jezdit po polích a zůstal jsem v kanceláři. Vzal jsem si k ruce Matta a vymyslel jsem si, že je třeba vyměnit vodovodní baterii v laborce a instalovat čištící jednotku pitné vody. Jsem sice vyhlášený instalatér, což by táta jistě potvrdil, ale tady jsem se překonal. Byl jsem celý mokrý od vody, použil jsem tak agresivní čistidlo na odstraňování vodního kamene, že všichni museli na pár minut opustit místnost. Kohoutek, který jsem zavřel při demontáži baterie se samozřejmě rozbil a musel jsem ho vyměnit za nový a ještě jsem málem ukroutil vodovodní trubku, protože jsem točil špatnou matkou.

Korunu jsem pátečnímu dni nasadil tím, že jsem vyřadil z provozu ledničku špičákem na lámání ledu. Snažil jsem se lednici odmrazit klasicky hrnci s horkou vodou a fénem, ale šéf vyznává texaské metody a ukázal mi, že led z mrazáku dostával led celý život špičákem. Já jsem ho po chvíli odehnal, protože je po operaci se zápěstím. Po pár úspěšně odlomených kouscích ledu jsem propíchl mrazící těleso a místnot zamořil freon. Šel jsem se tedy omluvit šéfovi a řekl jsem mul, že jím svěřené nářadí neudělalo v mých rukách nejlepší výsledek, odvětil, že nový špičák stojí jen pár centů. I když jsem mu následně zdělil, že jsem nerozbil špičák, ale lednici, nevyvedlo ho to naštěstí z míry o nic víc.

To jsou poslední novinky z Plains. Snad se ještě sluší dodat, že už nám běhá internet a také máme opravený záchod, který jsem ucpal papírovými ručníky.

V levé záložce jsem umístil odkazy na videa z Texasu. Postupně je budu uploadovat a snad se vám budou líbit.

Mějte se hezky.

Jak se dělá déšť?

Pro lepší představu, že v Texasu je možné všechno se můžete podívat na tříminutové video o našem šéfovi.

VIDEO ZDE