Více jak 1/2 mých čtenářů je v Texasu

Před čtrnácti dny jsme se společně s Markétkou setkali s Tomášem a Matějem v Austinu. Kluci přijeli od východu a my jsme přijeli od západu, abychom si dali pivo. Stejně tak jsme to dělali na koleji a tak jsme se sešli v Texasu. Překvapivě to byla skoro jednodušší domluva než v Praze.

Tento týden se za mnou vypravili šťastní výherci soutěže o výlet po západním Texasu. Z řad svých čtenářů jsem vylosoval dva cestovatele, kteří mohou poznat Texas na vlastní kůži.

Shodou okolností vyhrála sestřička Radka a taťka. Program je tak vysilující, že ani nestačím psát blog pravidelně. Létáli jsme letadélky, jezdili traktorem, sklízeli jsme víno a vařili snídani pro sto lidí a další povedené kousky. Ještě se k nám přidá mamka budeme kompletní na cestu po USA.

Z posledních dvou týdnů přidávám fotky a děkuji Vám za čtení tohoto blogu. Psal jsem pro Vás rád, ale ještě raději Vám to všechno řeknu osobně až přijedu v říjnu domů

Váš Honza

Markétka je v Texasu

Ahoj,

podařilo se mi vysušit notebook bez následků a mohu se s Vámi podělit o nejnovější zážitky.

V pátek do Texasu přijela Markétka, kamarádka z ISC, která bude studovat na Texas Tech University. Vyzvedl jsem ji, přivezl do Plains a zasvěcoval jsem Markétku do tajů západního Texasu. V sobotu jsme měli White trash party, což znamená, že všichni musí přijít jak nejhůř a nejdivněji se běloši umí obléct. Věděl jsem, že ponožky v sandálech budou fungovat a jen jsem si navíc přistřihnul triko.

Amíci mě a Markétku chtěli zasvětit do tajemného lovení nočních ptáků Bekasiny Otavní - Snipe hunting. V noci jsme jeli autem do polí a v kruhu obstoupili pole. Měli jsme si dřepnout a papírový pytlík přiložit k zemi, aby do něj mohl vlézt pták. Důvodem proč by měl pták vlézt do pytlíku jsou zvuky, které se z pytlíku ozývají, když na něj škrábete prstem.

Samozřejmě to byla blbost a my jsme s Markétkou zůstali v polích sami. Naštěstí nás po půl hodině vyzvedli a hezky jsme si společně užili vyvedený vtip.

Sušení

Polil jsem si laptop a suším ho. Jestli se to podaří, dočkáte se dalšího příspěvku.

Rodeo v Plains

Od čtvrtku do soboty bylo v Plains rodeo. Tradiční letní slavnosti kovbojů a farmářů. Jezdilo se na koních, býcích a ovcích a chytala se telata do lasa. Součástí proramu byl i průvod alegorických vozů, oběd celého města v parku a večerní tancovačka při country muzice. Shodou okolností jsem se stal nejznámějším kameramanem celého rodea.

V průvodu totiž dvě malé holčičky přejeli v dětském autíčku jinou holčičku a já jsem to shodou okolností celé natočil. Během dne se v městečku rozkřiklo, že během průvodu někoho přejelo auto a lidem jsem musel ukazovat video jak to ve skutečnosti bylo. Naštěstí se nepozorné chodkyni a řidičce nic nestalo a dokonce se ani nebrečelo.

Kempování

Pokud jste navštívili můj blog v průběhu týdne, jistě vás zaujala má zmínka o skunkovi.

Tedy ve čtvrtek ráno ve 2:45 mě probudil zápach, který jsem po minulé zkušenosti identifikoval jako skunka. Psi, které máme v domě se potkali se skunkem, a protože jeden z nich je retardovaný, nepamatoval si kdo je v tomto souboji jasný vítěz.

Pes se ihned po zásahu páchnoucím výměškem rozhodl utíkat za páníčkem do ložnice a během toho si otíral postříkanou hlavu o koberec v celém domě. Zápach byl tak intenzivní, že mě probudil přes dvoje dveře až jsem musel utéct do práce.

V práci jsem si vzal nové triko a trenky, které používám v posilovně a nikdy neopustily auto. Umyl jsem si vlasy a ruce. Přesto kolegové poznali co se stalo, museli větrat celý den kancelář, i když jsem v ní nebyl a jedna paní mi přinesla parfém od manžela. Podotýkám, že jsem na psi ani nesáhl. Smradlavé výměšky se totiž přichytili na mých sandálech, které jsem musel umýt savem.

Ve čtvrtek jsem měl v plánu odjet s Jeffem, Paige a Nolanem kempovat ke Guadalupe river. Cesta trvá asi osm hodin, ale nechtěli mě pustit do auta. Musel jsem se u nich dvakrát osprchovat a mezitím mi vyprali všechny věci, které jsem měl na sobě. V New Braunfels, městečko kterým protéká řeka Guadalupe, jsem si koupil nové kalhoty a triko. Tím byl problém se skunkem dočasně odstraněn.

Na řece Guadalupe jsme byli tři noci a sjížděli jsme ji na nafouknutých duších a já na kajaku, protože sedět v kruhu a nehýbat se je nuda. Situace byla podobná jako když jsem byl na Guadalupe river před dvěma roky. Jen jsem se tentokrát tolik nespálil. Můžete si přečíst starší článek zde.

Jen snad několik postřehů z víkendu. Všechny překvapilo, že jíme ředkvičky syrové. Docela jim chutnali, když jsem je servíroval jako přílohu k sendvičům.


V sobotu jsme šli na večeři a bylo to tak výjimečné místo, že jsme ve frontě čekali dvě hodiny. Asi bych tam podruhé nestál tak dlouho, i když jídlo bylo dobré, ale naprosto mě fascinovalo jak bylo čekání vymakané. Restaurace měla na dvoře, kde se čekalo, lavice a stánek s nápoji a občerstvením, samozřejmě za peníze. Hrála živá hudba, lidé tančili a zpívali a nesmírně si to čekání užívali.

Víkend byl nádherný a trichu jsem si odpočinul. Po návratu do Plains jsem pral všechno prádlo a povlečení a koupil jsem také několik voňavých věcí, abych přebyl zbývající pach.

Smrad

Je 3:50 rano a ja uz jsem v praci. Proc? Protoze ti blbi psi se zase honili se skunkem a hadejte kdo vyhral?

V baraku se nedalo vydrzet. I veci co mam na sobe smrdi.

Alespon jednou jsem byl v praci prvni.

259, 4, 30, 1., 6, 7:30

Dvě stě padesát devět hodin jsem odpracoval během července. Je to docela nepříjemné porovnám-li to se studiem.

Čtyři byli Korejci, studenti, kteří se přijeli podívat na modifikaci počasí, kterou provádíme v Plains. Přidružil jsem se k nim a během prezentací jsem se dozvěděl mnoho novinek o zasývání mraků a rozhánění krup. Můj přínos byla noční návštěva baru. Druhý den jsme se s Mattem přidali na snídani v Bed & Breakfast, kterou vařil Nolan. Tři čtvrtě kila slaniny na jedné pánvi jsem viděl poprvé.

Třicet minut jsem házel lopatou, protože jsem opět zapadl s autem. Jsou to těžké potvory a já jezdím neustále po písčité zemi.

Viděl jsem prvního škorpióna. Vylezl z pod krabice, ze které jsem předtím vynadaval papír. Nestalo se to venku, ale v kanceláři. Prý to jen trochu bolí a člověk nemusí umřít.

Pro šest lidí jsem v neděli vařil knedlo, vepřo, zelo. Knedlíky jsem do té doby jenom jedl a poznat to z druhé stránky bylo také zajímavé. Ani mi nepraskly, byly dobré, zelí se dá koupit stejné jako u nás a místo bůčku jsem upekl kilo věpřové panenky. Byl také hovězí vývar a půl litru hruškovice.

V sedm třicet jsem dnes musel být na letišti. Byl tzv. Safety meeting - něco jako požární cvičení. Nicméně to byl krásný název pro společnou snídani se všemi lidmi, kteří pracují pro obec v okolí našeho letiště.

Děkuji všem, kteří čtete tento blog a zejména za vaše ohlasy. Omlouvám se za zpoždění s tímto článkem, ale včera jsem přišel domů a padnul jsem únavou rovnou do postele.

V pondělí mě Nolan pozval na večeři a byly steaky.Obrázek přiložen pro inspiraci.


Byli jsme opět prozkoumat duny, ale tentokrát jsme na to měli čtyřkolky od jednoho kamarádského farmáře. Když jsme si je šli k němu do stodoly vyzvednout mohli jasme si vybrat asi z deseti různých čtyřkolek. Na mě samozřejmě zbyla ta, která měla vybitou baterku a nešli řadit rychlosti. Vždy jsme museli použít startovací kabely, aby jsme mohli čtyřkolku nastartovat. To se mi vymstilo a motor mi při vyjížďce chcípnul asi půl míle od našeho sezení a musel jsem se pro kluky vrátit pěšky. Bylo čtyřicet stupňů a my jsme byli v poušti. Nijak mi to však neublížilo. Můžete se podívat na video jak jsme jezdili.


Postupně se ze mě stává profesionální laborant. V Seminole se doslechli o mém jedinečném úspěchu s přestavováním laboratoře a chtěli ji také. Proto jsem objednal vybavení i tam a budu velký laborant západního Texasu.

Velice klidný týden

Po perném týdnu jsem se snažil vyhnout všem nevšedním aktivitám a trochu odpočívat. Konečně jsem plně zprovoznil laborku v Plains a dokončil jsem inspekce studní na vodu v Seminole. Nejzajímavější na tom je, že se mi podařilo krásně zašpinit auto od bahna. Celý týden bylo překvapivě zamračeno a pršelo. Za poslední dva týdny napršelo více než průměrně za celý rok. Proto jsou všechny polní cesty rozmáčené a jezdit po nich autem je docela sranda.

V pátek jsem se po práci vypravil do Lubbocku na večeři s kamarády, ale z večeře nakonec sešlo. Podíval jsem se alespoň na campus a do univerzitní knihovny kde jsem pracoval před dvěma lety. Kupodivu tam stále pracuje pár lidí, které znám. V neděli jsme se vypravili na písečné duny. Jsou jenom pár mil vzdálené od našeho domu a celkem lehce přístupné. Já jsem se po nich prošel a ostatní jezdili Jeepem :-)

Také jsem konečně dostal poznávací značku na své auto. Poté co si koupíte auto, tak vám značky přijdou poštou cca do jednoho měsíce. Celkem pěkný servis.

Pokud chcete vidět několik hezkých fotek z Plains, podívejte se na stránky kamarádky Paige a v galerii Nature jsou snímky z Plains.

Přikládám video poukazující na složitost pracovních podmínek. Když sbírám vzorky, musím se potýkat s vodou, dobytkem a ještě větrem. Podotýkám, že když jsem tam vlezl poprvé, přestal foukat vítr.

Velice perný týden

Tento týden byl doslova přeplněn událostmi. Vezmu-li to od konce, dnešek, neděle 4.7. byl den nezávislosti USA. Nolan, syn místního vinaře, nás pozval na rodinnou oslavu. Shodou okolností měla narozeniny i jejich babička a na celou oslavu se přijel podívat nejen široký rodinný kruh, ale každý si pozval i přátele. Párty se odehrávala ve stodole, jedli jsme, pili jsme a bavili jsme se.

Od středy pršelo v jednom kuse až do nedělního rána. Bylo to následkem hurikánu v Mexickém zálivu. Nolana jsme jeli v sobotu v noci vyprošťovat, protože utopil auto na silnici. Byla to zajímavá zkušenost, protože až doteď jsem si nedokázal představit záplavy v naprosto rovinaté krajině. Hned se ukázali jemné prohlubně a korýtka, kterými tekla voda. Nolana jsme nakonec nezachránili ani my s Jeepem Wrangler, který má podvozek skoro tři čtvrtě metru nad zemí. Musel se chudák brodit vodou a domů ho dovezl šerif.

Protože je začátek nového měsíce, objížděl jsem celý okres a odečítal měsíční srážky. V Plains je to jednoduché. Byl jsem hotov za pět hodin, ale v Seminole jsem makal bez pauzy až do desíti večer. Je to krapet větší okres.

V pondělí a v úterý jsem byl zasvěcován do tajů radarové techniky. Přijel osmdesátiletý expert na radary a dávali jsme dohromady tři radary, které připravujeme na budoucí projekty. Svými neobyčejnými výkony se pomalu stávám radarovým technikem, ale překvapilo mě, že jsem se stal také odborníkem na počítače. K obsluze našich starších radarů je potřeba PC s Windows 95 nebo 98 a mým úkolem bylo takový počítač sehnat. V kanceláři jsem našel čtyři staré kusy a doslova jsem sestavil dva funkční. Největší zážitek pro mě byla instalace Windows 95 z disket, které přinesl jeden místní farmář.

Úterý bylo zajímaé ještě z toho důvodu, že jsme si jen tak po práci zaletěli do Lubbocku na dobrý steak. Místní pěstitel bavlny Jeff, Matt a já jsme vzali po práci Jeffovo letadlo a už jsme letěli. Letadlo je téměř nové, pohodlné a moderní. Tento zážitek převážil mé předchozí dojmy a začínám se s letadly kamarádit.

Nemůžu nezmínit mé jedinečné úspěchy během pátečního dne. Protože pršelo, nechtělo se mi jezdit po polích a zůstal jsem v kanceláři. Vzal jsem si k ruce Matta a vymyslel jsem si, že je třeba vyměnit vodovodní baterii v laborce a instalovat čištící jednotku pitné vody. Jsem sice vyhlášený instalatér, což by táta jistě potvrdil, ale tady jsem se překonal. Byl jsem celý mokrý od vody, použil jsem tak agresivní čistidlo na odstraňování vodního kamene, že všichni museli na pár minut opustit místnost. Kohoutek, který jsem zavřel při demontáži baterie se samozřejmě rozbil a musel jsem ho vyměnit za nový a ještě jsem málem ukroutil vodovodní trubku, protože jsem točil špatnou matkou.

Korunu jsem pátečnímu dni nasadil tím, že jsem vyřadil z provozu ledničku špičákem na lámání ledu. Snažil jsem se lednici odmrazit klasicky hrnci s horkou vodou a fénem, ale šéf vyznává texaské metody a ukázal mi, že led z mrazáku dostával led celý život špičákem. Já jsem ho po chvíli odehnal, protože je po operaci se zápěstím. Po pár úspěšně odlomených kouscích ledu jsem propíchl mrazící těleso a místnot zamořil freon. Šel jsem se tedy omluvit šéfovi a řekl jsem mul, že jím svěřené nářadí neudělalo v mých rukách nejlepší výsledek, odvětil, že nový špičák stojí jen pár centů. I když jsem mu následně zdělil, že jsem nerozbil špičák, ale lednici, nevyvedlo ho to naštěstí z míry o nic víc.

To jsou poslední novinky z Plains. Snad se ještě sluší dodat, že už nám běhá internet a také máme opravený záchod, který jsem ucpal papírovými ručníky.

V levé záložce jsem umístil odkazy na videa z Texasu. Postupně je budu uploadovat a snad se vám budou líbit.

Mějte se hezky.

Jak se dělá déšť?

Pro lepší představu, že v Texasu je možné všechno se můžete podívat na tříminutové video o našem šéfovi.

VIDEO ZDE

Letecký den

Týden utekl jako voda. Třikrát jsem byl v Seminole a dvakrát v Plains. V Plains totiž renovuji laboratoř a celý týden jsem čekal až mi přijde vybavení na provádění rozborů jakosti pitné vody. V pátek jsem se konečně dočkal a můj mini projekt za $4,000 je více méně v provozu. Čeká mě tedy asi sto rozborů pitné vody.

Tentokrát jsem měl volnou sobotu a opět jsem spolu s Mattem vyrazil do Lubbocku. Chodili jsem po obchodech a nakupovali ani ne tři hodiny, když jsme se dozvěděli, že se musíme vrátit a letět zasývat mraky. Vzal jsem to jako příležitost a přidal jsem se k posádce dvou pilotů a letěli jsme do mraků.

Vypadá to sice romanticky, ale já se bojím i na kolotoči a věřte mi, že malé letadélko v měnícím se počasí je mnohem horší. Byly běžné letové podmínky a letadélko se normálně propadalo a následně stoupalo o normálních pár metrů, nicméně otisky po mých dlaních jsou na opěrátku sedadla jistě vidět i dnes.

Zajímavé bylo, že jsme nemohli kvůli dešti přistát zpátky v Plains a museli jsme počkat na náhradním letišti v Seminole – cca 50km vzdáleném od Plains. Na letišti nikdo nebyl, ale čekárna s počítačem, televizí a automaty s občerstvením, byla otevřena.

Letecky den

Po půl hodině čekání jsme se dozvěděli, že můžeme letět zpět do Plains. Letové podmínky se těsně před přistáním zhoršili a tak jsme přistávali do deště a větru. V tu chvíli byl můj sedací sval stažený tak, že tvořil jednolitý celek. Všechno ale bylo naprosto normální pro piloty a jen já jsem trochu vyděšený z malých letadélek.
V neděli jsem se uklidnil prací na zahrádce. Máme nové ohniště, uklizený dvorek a zatím dobře rostoucí rajčata. Dokonce jsem smažil řízky a také jsme propadli stolním hrám a teprve těsně před půlnocí jsme dohráli šesti hodinovou partii strategické hry, kde se posouvají vojáčci po mapě světa.

To je prozatím vše – tedy až na to, že nám nefunguje už týden připojení k internetu.

Služební cesta do Memphisu

V úterý jsem dělal šéfovi šoféra, protože jsem byl hotov se svou prací. Vzal mě na oběd a říká, že mě asi ve středu pošle do Memphisu v Tennessee vyzvednout radar. Ještě nevěděl, jestli poletím s ním letadlem, nebo jestli pojedu s Mattem autem. Pak mě poslal do mé druhé práce v Llano Estacado, abych tam byl alespoň půl dne.
V úterý večer jsem zjistil, že jedu autem s Mattem a vyrážíme další den v jednu hodinu odpoledne. Musel jsem tedy do Llano Estacado už v šest ráno, abych alespoň něco stihl udělat.

Memphis, hlavní město Tennessee, je vzdálený od Plains cca 900 mil, tedy 13 hodin jízdy autem, nebo 4,5 hodiny letu malou Cessnou. Jeli jsme vyzvednout radar, který byl zakoupen pro naše další projekty. Starší radar šéf koupil od lokální TV stanice a bylo pro něj levnější poslat dva lidi autem, sám letět firemním letadlem a ještě si radar sundat ze střechy, než to celé chtít po externí firmě. Aby jsme s Mattem řádně reprezentovali firmu, dostali jsme $700 na tři noci v hotelu, tři obědy, dvě večeře, pití a pochutinky. Na benzín jsme měli platební kartu. Je tedy jasné, že jsme reprezentovali opravdu kvalitně. Tolik krevet a steaků jsem neměl snad za celý život jako během uplynulých čtyř dní. Když jsme dojeli v sobotu domů, musel jsem si dát samotný salát, abych neměl otravu masem.

Nemůžu opomenout, že Memphis leží na břehu Mississippi, je známý pro svou bluesovou scénu a Graceland – slavné sídlo Elvise Presleyho. Ve čtvrtek večer jsme samozřejme obhlédli místní kulturu a v téměř každé hospodě byla skvělá kapela.

Samotná demontáž radaru byla peklo, protože bylo 37 stupňů Celsia a 100% vlhkost vzduchu. Radar byl těžký a ještě tam bylo málo místa. Operace se však podařila a radar jsme dovezli přívěsem do Plains.

V neděli jsem během nakupování v Lubbocku promeškal zatím největší bouřku co tu letos byla. Jenom pro představu. Známému farmářovi vítr převrátil a zničil pět zavlažovacích 300 metrových pivot. Každá v ceně přes sto tisíc dolarů. Počasí se tedy vyznamenalo.

Llano Estacado & válka se psy

LLano Estacado je mé druhé pracoviště. Tento týden jsem totiž začal pracovat pro druhý Water District ve městě Seminole jižně od Plains. Jejich "terénní technik" je po operaci srdce a tak za něj zaskakuji. Dojíždím zhruba 40 minut, cestu mi platí a zabere mi to zhruba dva dny v týdnu. Proto mám od těď i pracovní soboty, méně času, ale více peněz a zkušeností.

Psy má u nás v baráku mechanik od letadel. Celý dům je plný chlupů, psího krmiva a na zahradě máme hodně bobečků. Proto jsme společně s Mattem začali pečlivě uklízet a postupně vytlačovat psy z obyváku. Přibližně dvakrát týdně vysáváme koberce mokrým vysavačem a totální pořádek zatím drží ty bestie z dosahu.

V neděli jsem byl na nákupech v Lubbocku. Radka a další nákupů chtivá děvčata by byla u vytržení. Já jsem ale zůstal v klidu a koupil jsem jen nejnutnější věci. Jen pro zajímavost uvedu pár položek. 24 plechovek Pepsi $5, cca 4,30Kč za plechovku, třetinka Plzeňského piva cca 25Kč, ponožky Tommy Hilfiger 30Kč, 2L džusu s dužinou cca 40Kč, elektrický zubní kartáček cca 400Kč.

Cestou domů jsem viděl nádherný západ slunce. Je to tu trochu jiné, protože jsme blíže k rovníku a nadmořská výška je přes tisíc metrů nad mořem. Také terén je rovinatý a tak opravdu vidíte zapadat slunce za horizontem, bouřky jsou vidět na stovky kilometrů daleko a vítr tady duní opravdu hodně.

Největší souběh událostí představoval nedělní večer. Přijel jsem z nákupu po deváté hodině. Měli jsme na návštěvě Nolana, který přinesl láhev vína od jejich známeho vinaře a ještě nám ugriloval hamburgery. Během grilování se ale ozval křik mechanika Michaela. Psi totiž vyprovokovali skunka a ten jim to patřičně vrátil. Byla to má první příležitost v životě cítit zápach tohoto černo-bílého stvoření. Jeden ze psů navíc skočil Michaelovi do postele, a když je sprchoval v malé koupelně, tak to nevydržel jeho žaludek. Zápach roznesla po celém domě klimatizace a bezprostřední zážitek jsme z toho měli všichni. Aby toho nebylo málo, tak Michael dal deku z postele do pračky, ale ta ji ucpala, protáčel se klínový řemen a z pračky se začalo kouřit. Tím byl nedělní večer po pachové stránce naplněn.

Dobrý zpráva na konec. Začali jsme pěstovat rajčata. Zhruba dvacet keříků. Počítáme, že nám jich polovina uhyne horkem, ale snad budeme mít v červenci něco k snědku. Pravda, kdyby jsme si za ty prachy rajčata kupovali každý den kilo, tak je to levnější, ale zase by tu nebyla taková sranda.

Také jsem změnil design blogu, aby byl přehlednější. Pokud máte nějaké výhrady, dejte vědět.

Mějte se.

You've got your own wheels

You've got your own wheels - dostal jsi svá vlastní kola - tak mi to řekl šéf.

Mercury Grand Marquis - 4,6L V8, 220 koňských sil, rok výroby 2002, najeto 57 tis. mil, šest míst k sezení, předešlý vlastník: důchodci takže je auto v perfektním stavu.

První týden za mnou

Uteklo to jako voda a za týden jsem toho stihl docela dost.

Překvapilo mě, že nejsem tolik překvapený. Vrátil jsem se na místo, které dobře znám a tolik se tady toho nezměnilo. Wal-Mart má pořád stejně rozmístěné zboží, v práci jsou stejní lidé a poznávám farmáře, jejich psy a manželky. Dokonce si někteří pamatují i mě.

Náplň práce, tedy převážně testování vzorků vody a lokalizaci nových studní na vodu jsem si pamatoval a skočil jsem rovnou na věc. Většinu dne sedím v autě abych sesbíral vzorky vody a našel nové studny a není divu, že jsem za týden ujel přes tisíc km. Samozřejmě to byly kilometry v pohodlí, protože mám k dispozici úplně nový, luxusně vybavený truck. Každý den pracuji 9-10 hodin a dokonce jsem byl v práci i v sobotu, ale baví mě to a platí se v dolarech :-)

Z dalších významných událostí je třeba zmínit výlet do nejbližšího baru. Je v sousedním státě Nové Mexiko asi 40 km daleko. Western bar vypadá ušmudlaně, ale steaky dělají výborné. Také jsem byl na večeři u velice bohatého farmáře a jeho rodiny. Odhad ceny nemovitosti je na české poměry zhruba 80-100 mil kč. Zážitek to jistě byl a zajímavé bylo, že v tak luxusním sídle se používá plastové nádobí.

Aktuálně je v procesu nákup solidního vozu a za tímto účelem jsme se vypravili s Mattem do Lubbbocku (cca 250 tis. ob., sídlo Texas Tech University). Prošli jsme několik bazarů, projeli asi deset vozidel a zatím přemýšlím co z toho bude. Při příležitosti návštěvy Lubbocku jsme zašli do vinařství na degustaci, kde jsem se ihned seznámil s majitelem vinice z Plains. Nicméně jen pěstují hrozny a prodávají je dál, protože v Plains je prohibice. Každopádně je to důležitý kontakt a na důkaz utužení mu věnuji poslední Becherovku co mám.

Také jsme stihli jít do bazénu. Ne veřejného, ale do soukromého komplexu apartmánů, kde bydlí studenti. V bazénu se pohybovalo asi 50 lidí a asi 500 plechovek piva. Večer jsme zakončili steakem v restauraci s živou hudbou. Určitě se sluší zmínit, že jsem dostal úpal, protože bylo 47 stupňů Celsia a ještě v devět večer bylo 40.

To je pro teto týden vše a mrkněte se na pár fotek.

Už jsem tady

Vítejte na mém novém blogu o Texasu. Hlavním cílem je Vás informovat o tom jak se mám, co dělám a přinášet zajímavosti z tohoto neobyčejného místa.

Po dvou letech jsem se vrátil do západního Texasu, městečka Plains. Žije zde 1500 obyvatel, většinou farmářů a zaměstnanců ropného průmyslu. Já pracuji pro Sandy Land Underground Water Conservation District - "Okresní správa podpovrchové vody v Písečném kraji" a mým úkolem jsou monitoring podpovrchové vody, rozbory kvality pitné vody, zaměřování nově vrtaných studní a výzkumný projekt srovnání starých a nových zavlažovacích systémů.

Má cesta proběhla hladce a i přes počáteční peripetie, kdy my British airlines zrušily let, jsem doletěl po 19 hodinách až do Lubbocku. Na druhém koci letiště na mě čekalo zaparkované auto, které mi tam nechal šéf. Musel jsem si vzít taxi, na které jsem čekal hodinu. Tedy 9 tis. km letu trvalo 19 hodin a 3 km k autu hodinu. Na celý Lubbock, cca 250 tis ob. je jen 14 taxi. Hned jsem jel do Wal-Martu na nákup a cestou jsem zabloudil jen párkrát. Přesně 24 hodin po mém odletu z Prahy jsem stěhoval věci do svého pokoje v Plains.

Teď sedím doma, tedy v domě, který máme k dizpozici. Bydlíme tu tři lidé a dva psi. Pilot Matt (+/-30), letecký mechanik Michael (+/-45) a jeho dva psi. O tom jak vypadá náš dům se dozvíte v nějakém dalším vydání blogu.

Pokud vás zaujalo slovo pilot, tak to není překlep. Máme k němu i letiště a čtyři letadla. Sandy Land se totiž kromě péče o podzemní vodu věnuje modifikaci počasí. Srážek je v Plains opravdu poskrovnu, a proto je "zasývání mraků" řešením jak zvýšit srážkový úhrn a šetřit farmářům peníze. Jak to funguje se pokusím vysvětlit jindy.

Prozatím se ještě usazuji a budu rád pokud se budete na můj blog vracet a ocením jakékoliv otázky a připomínky. Aktualizovat blog se budu snažit pravidelně, ale prozatím nevím který den to bude.