Letecký den

Týden utekl jako voda. Třikrát jsem byl v Seminole a dvakrát v Plains. V Plains totiž renovuji laboratoř a celý týden jsem čekal až mi přijde vybavení na provádění rozborů jakosti pitné vody. V pátek jsem se konečně dočkal a můj mini projekt za $4,000 je více méně v provozu. Čeká mě tedy asi sto rozborů pitné vody.

Tentokrát jsem měl volnou sobotu a opět jsem spolu s Mattem vyrazil do Lubbocku. Chodili jsem po obchodech a nakupovali ani ne tři hodiny, když jsme se dozvěděli, že se musíme vrátit a letět zasývat mraky. Vzal jsem to jako příležitost a přidal jsem se k posádce dvou pilotů a letěli jsme do mraků.

Vypadá to sice romanticky, ale já se bojím i na kolotoči a věřte mi, že malé letadélko v měnícím se počasí je mnohem horší. Byly běžné letové podmínky a letadélko se normálně propadalo a následně stoupalo o normálních pár metrů, nicméně otisky po mých dlaních jsou na opěrátku sedadla jistě vidět i dnes.

Zajímavé bylo, že jsme nemohli kvůli dešti přistát zpátky v Plains a museli jsme počkat na náhradním letišti v Seminole – cca 50km vzdáleném od Plains. Na letišti nikdo nebyl, ale čekárna s počítačem, televizí a automaty s občerstvením, byla otevřena.

Letecky den

Po půl hodině čekání jsme se dozvěděli, že můžeme letět zpět do Plains. Letové podmínky se těsně před přistáním zhoršili a tak jsme přistávali do deště a větru. V tu chvíli byl můj sedací sval stažený tak, že tvořil jednolitý celek. Všechno ale bylo naprosto normální pro piloty a jen já jsem trochu vyděšený z malých letadélek.
V neděli jsem se uklidnil prací na zahrádce. Máme nové ohniště, uklizený dvorek a zatím dobře rostoucí rajčata. Dokonce jsem smažil řízky a také jsme propadli stolním hrám a teprve těsně před půlnocí jsme dohráli šesti hodinovou partii strategické hry, kde se posouvají vojáčci po mapě světa.

To je prozatím vše – tedy až na to, že nám nefunguje už týden připojení k internetu.