Llano Estacado & válka se psy

LLano Estacado je mé druhé pracoviště. Tento týden jsem totiž začal pracovat pro druhý Water District ve městě Seminole jižně od Plains. Jejich "terénní technik" je po operaci srdce a tak za něj zaskakuji. Dojíždím zhruba 40 minut, cestu mi platí a zabere mi to zhruba dva dny v týdnu. Proto mám od těď i pracovní soboty, méně času, ale více peněz a zkušeností.

Psy má u nás v baráku mechanik od letadel. Celý dům je plný chlupů, psího krmiva a na zahradě máme hodně bobečků. Proto jsme společně s Mattem začali pečlivě uklízet a postupně vytlačovat psy z obyváku. Přibližně dvakrát týdně vysáváme koberce mokrým vysavačem a totální pořádek zatím drží ty bestie z dosahu.

V neděli jsem byl na nákupech v Lubbocku. Radka a další nákupů chtivá děvčata by byla u vytržení. Já jsem ale zůstal v klidu a koupil jsem jen nejnutnější věci. Jen pro zajímavost uvedu pár položek. 24 plechovek Pepsi $5, cca 4,30Kč za plechovku, třetinka Plzeňského piva cca 25Kč, ponožky Tommy Hilfiger 30Kč, 2L džusu s dužinou cca 40Kč, elektrický zubní kartáček cca 400Kč.

Cestou domů jsem viděl nádherný západ slunce. Je to tu trochu jiné, protože jsme blíže k rovníku a nadmořská výška je přes tisíc metrů nad mořem. Také terén je rovinatý a tak opravdu vidíte zapadat slunce za horizontem, bouřky jsou vidět na stovky kilometrů daleko a vítr tady duní opravdu hodně.

Největší souběh událostí představoval nedělní večer. Přijel jsem z nákupu po deváté hodině. Měli jsme na návštěvě Nolana, který přinesl láhev vína od jejich známeho vinaře a ještě nám ugriloval hamburgery. Během grilování se ale ozval křik mechanika Michaela. Psi totiž vyprovokovali skunka a ten jim to patřičně vrátil. Byla to má první příležitost v životě cítit zápach tohoto černo-bílého stvoření. Jeden ze psů navíc skočil Michaelovi do postele, a když je sprchoval v malé koupelně, tak to nevydržel jeho žaludek. Zápach roznesla po celém domě klimatizace a bezprostřední zážitek jsme z toho měli všichni. Aby toho nebylo málo, tak Michael dal deku z postele do pračky, ale ta ji ucpala, protáčel se klínový řemen a z pračky se začalo kouřit. Tím byl nedělní večer po pachové stránce naplněn.

Dobrý zpráva na konec. Začali jsme pěstovat rajčata. Zhruba dvacet keříků. Počítáme, že nám jich polovina uhyne horkem, ale snad budeme mít v červenci něco k snědku. Pravda, kdyby jsme si za ty prachy rajčata kupovali každý den kilo, tak je to levnější, ale zase by tu nebyla taková sranda.

Také jsem změnil design blogu, aby byl přehlednější. Pokud máte nějaké výhrady, dejte vědět.

Mějte se.